pátek 24. února 2017

Problém s BitTorrentem? Seedr.cc to za vás vyřeší!

BitTorrent je kontroverzní. Každý, kdo pomocí BitTorrentu něco stahuje, současně posílá stažená data dál, a tím se dopouští i on k šíření autorsky chráněných děl. Tato vlastnost BitTorrenu totiž slouží k tomu, aby soubory, o které je větší zájem, byly lépe dostupné. Jinými slovy, čím více lidí daný obsah stahuje, tím více lidí ho poskytuje dál. Přitom při oné distribuci autorsky chráněného obsahu se uživatel (často nevědomky) dopouští protiprávní činnosti. Ano, zákony v České Republice (zatím) říkají: "Stahovat pro vlastní potřebu audiovizuální obsah můžeš, šířit dál nesmíš!"


Jak tedy stahovat z BitTorentu legálně? To by měla zajistit služba Seedr.cc, která nabízí bezplatný účet s kapacitou cloudového úložiště 2 GB. Pokud kliknete na tento odkaz, měli byste získat navíc 500 MB. S bezplatným účtem můžete stahovat najednou jen jeden torrent a nesmí být větší než vaše zbývající cloudové volné místo. Pro náročnější uživatele, kteří chtějí stahovat objemnější torrenty, nebo si chtějí v cloudu torrenty schovávat, pak Seedr.cc nabízí měsíční paušály s kapacitou až 1 TB. 


Výhodou je, že služba Seedr je poměrně rozšířená a je poměrně pravděpodobné, že už někdo váš oblíbený torrent před vámi stáhl, a tak bude dostupný prakticky ihned. Další výhoda je, že si můžete epizodu seriálu nebo klidně i celý film přehrát přímo v prohlížeči, aniž byste ho musely fyzicky stahovat k sobě do počítače. Můžete tak sledovat film, pomocí prohlížeče třeba i v mobilu. Přehrávač je navíc natolik chytrý, že k filmu či seriálu dohledá titulky!


Funkcionalit stále přibývá a věřím, že má tato služba budoucnost. Nezbývá, než popřát příjemné, rychlé a hlavně bezpečné stahování. Hezky se bavte :-)

neděle 22. února 2015

Oslava 15 let KIM - clubu Praha

Víte, kdy si nejvíc uvědomím, jak ten čas rychle letí? Vždy, když je výročí, narozeniny nebo nějaká jiná oslava. Přijde mi to relativně nedávno, co náš kouzelnický klub oslavil 10 let od znovuzaložení. Nechce se mi ani věřit, že letos je to 15 let! Kam se těch pět let tak rychle podělo? Na tuto otázku mi odpověděli až fotky, které se na naší oslově promítaly před začátkem vystoupení. Ale to bych předbíhal a začnu hezky od začátku.

Je odpoledne, pár hodin před začátkem oslavy a já pospíchám z práce domů. Musím si vzít notebook, převléct se a hlavně nezapomenout na to nejdůležitější – kouzla. Přitom přemýšlím, jaké to asi večer bude. Začínám mít drobnou trému a obavy. Dopadne dnes večer vše podle představ? Když dorazím domů, nahodím tematické tričko s kartou, sako, popadnu notebook, zkontroluji kouzla a zjistím, že jedno, to nejlepší, není na svém obvyklém místě a chybí. Prohrabuji všechny šuplíky, poličky a začínám být zoufalý. Když už to pomalu chci vzdát, kouzlo zahlédnu ve vitríně. Oči se mi rozzáří, nálada opět stoupne a já frčím směr Novotného lávka.

Dorazil jsem v půl šesté a jen jsem žasnul. Projekce, zvuk i notebook byli řádně připraveny, sál i technické zázemí naprosto parádní. Vše si na prvotřídně připraveném notebooku hned zkouším. Náš pan předseda Jaroslav Kunc je na sále přítomen již o pět hodin přede mnou a vše zajistil. Stačí tedy jen spustit prezentaci našich fotek, kterou Honzík Komberec znamenitě připravil. Jedním okem pozoruji na velkém plátně fotky a je mi konečně jasné, kam se těch pět let podělo. Druhým okem pak zaznamenávám příchod prvních diváků. V zákulisí mezitím vrcholí přípravy. Je to krásné pozorovat, to co předchází kouzlům na jevišti.

15 let KIM  clubu Praha

A je to tady. Sedmá hodina a oficiální začátek naší oslavy. Světla v sále pomalu zhasínají, ale jen na chvíli, aby se rozsvítily záře reflektorů a na jeviště přišel ten nejdůležitější. Ten, díky komu vůbec existujeme. Náš pan předseda Jaroslav Kunc. S úsměvem na tváři vítá diváky a na jeviště zve všechny členy KIM – clubu Praha a samozřejmě i adepty. Hned po společné fotce začíná jako první na jevišti Ray Salman. Připravil si kouzlo s gilotinou. Publikum se skvěle bavilo, jen pomocnici z řad diváků hrůzou tuhla krev v žilách. O ruku nepřišla, a tak mohla v klidu na závěr zatleskat. Jako druhý šel na řadu Martin Kellman, který si připravil kouzlo s provazy, a poté pobavil publikum kelímky, z kterých zázračně zmizela voda, a tak všichni zůstali v suchu. Jako třetí v pořadí se na pódiu objevil Damian Odess-Gillett. Hned v úvodu diváky překvapil, když vyndal z obálky skleničku. Dalším překvapením bylo jeho kloboučnické kouzlo. Ilusionista Jiří Marek spolu s asistentkou ukázali rychlou a svižnou výměnu šatníku a elegantní únik z ocelové konstrukce. Ondra Pšenička nezklamal a šokoval opravdovým kouzlem, kdy imaginární kartu kolektivně vybranou diváky objevil v balíčku karet, uvězněném ve skleněné lahvi. Nakonec vystoupil trapnomág Richard Nedvěd, jehož představení lze těžko specifikovat. Salvy smíchu diváků v sále a slzy smíchu v očí hovoří za vše.

Tím ale večer zdaleka neskončil. Ba naopak, ta pravá nostalgická atmosféra nastala, když se i ostatní členové rozutekli přímo ke stolům diváků. Zde probíhala kouzla přímo před zraky dychtivého publika, které se nechalo okouzlit až do pozdních večerních hodin. Já osobně kouzlil až do vyčerpání sil a sál opustil s posledními diváky až po půlnoci.


čtvrtek 1. ledna 2015

Moje novoroční předsevzetí na rok 2015

Zbývá posledních pár chvil a rok 2014 definitivně skončí. Než ale pozvednu skleničku a s prvními sekundami nového roku si v duchu řeknu všechna svá novoroční předsevzetí, zamyslím se, co jsem si to vlastně dal za předsevzetí před rokem.

Abych pravdu řekl, vím, že pokud chce člověk něco změnit, musí se změnou začít hned a nic neodkládat. Také vím, že pro začátek je lepší si stanovit lehčeji dosažitelné cíle než drastické změny. Takže na rok 2014 jsem si předsevzal, že dodělám školu, najdu si novou práci v oboru, která mě bude bavit a jako každý rok, že se budu více učit a pracovat na mé angličtině, která mi již mnoho let připadá, že je na příšerné úrovni.

Teď je ta správná doba tyto předsevzetí vyhodnotit. Takže hezky popořadě jak to letos probíhalo. Diplomka dopsaná, odevzdaná, obhájená. Státnice s vyznamenáním, titul inženýr, červený diplom. Nástup do práce na pozici programátora, super kolektiv, možnost pracovat z domova. Co se týče toho učení, není to žádná sláva, ale na státnice jsem se naučil a školu dodělal. Na angličtině jsem také pracoval a nepatrné zlepšení pociťuji. Nicméně zde vidím stále velké rezervy a je třeba stanovit si nějaké měřitelné cíle.

Konečně se tedy dostáváme k tomu podstatnému. Začneme tedy s předsevzetím na rok 2015 tradičně angličtinou. Abych to mohl nějak lépe měřit a kdokoli si mohl ověřit, jak to plním, tak mé pokroky a aktivitu můžete sledovat na Duolingo pod přezdívkou MagogCZ. Ještě by to chtělo cíl – FCE (First Certificate in English). Bude to pro mě výzva, ale je to nutné. Teď si asi říkáte, že na takové úrovni je každý vysokoškolák, ba dokonce maturant. Ano, jsem si toho vědom, a právě proto s tím chci něco dělat.

Další předsevzetí je naučit se psát všemi deseti. Píšu poměrně rychle, ale mám oči přilepené na klávesnici a není to prostě tak cool. Navíc, když vidím v práci, jak efektivní jsou kolegové, kteří píší všemi deseti naprosto přirozeně a poslepu.

No a poslední předsevzetí je trochu více se hýbat. Všude jezdím autem nebo sedím u počítače, a to není dobré. Takže od zítřka více pohybu. Chtělo by to zpevnit břicho a alespoň jednou týdně nějaký sport (běh, kolo, brusle, plavání, snowboard).

Na shledanou v novém roce!

středa 27. srpna 2014

"ok glass"

O chytrých brýlích Google Glass slyšel už snad každý, ale jen málokdo měl to štěstí si je byť i jen na chvíli vyzkoušet. Já to štěstí měl. Patřím mezi tu hrstku lidí, co se k nim dostalo a mohlo si je vyzkoušet ještě dřív, než budou v prodeji v České republice. Dokonce jsem si je propojil se svým Google účtem, a tak jsem si funkce, které brýle umožňují, mohl plně vyzkoušet a podrobně prozkoumat. Dříve než ale začnu popisovat, jak jsou úžasné, měl bych asi říct, co jsou vlastně vůbec zač. Glass jsou brýle s průhledným displejem, které jsou vyvíjeny společností Google. Zobrazují pomocí displeje uživateli informace, které mohou získat z internetu prostřednictvím hlasových příkazů v přirozeném jazyce. I když obroučky v současné době nejsou opatřeny čočkami, v budoucnu se s touto možností počítá. Brýle kromě displeje mají Bluetooth, Wi-Fi, GPS, akcelerometry, kompas, detektor nasazení touchpad a kdo ví co ještě. 

Co jistě nesmím opomenout je kamera, která je umístěna vedle displeje nad pravým okem a umožňuje uživateli pořídit fotografii mrknutím oka. Když píšu mrknutím oka, tak to myslím doslova - v brýlích jde tato funkcionalita nastavit, a tak pro pořízení snímku opravdu stačí jen mrknout pravým okem. Brýle můžete ale ovládat i pomocí hlasových příkazů nebo pomocí touchpadu. K dispozici je i tlačítko pro focení, které když podržíte, tak brýle začnou natáčet video. Co se týče kvality fotek, nečekejte žádné zázraky. Pro běžnou potřebu je 5 megapixelový fotoaparát dostatečný a pro zachycení okamžiku je to často lepší a hlavně rychlejší než vytáhnout mobil. Fotky a videa pořízené brýlemi se automaticky zálohují na Google+, podobně, jako si to můžete nastavit na chytrém telefonu.





Výborná je zde navigace. Nevím, zda je to povolené při řízení auta, neboť brýle mohou odvádět pozornost, ale třeba při jízdě na kole bych si to představit dovedl. Co určitě také musíte jako jednou z prvních věcí vyzkoušet je Hangout, kdy dotyčnou osobu vidíte přímo před sebou. Druhá strana pak vidí "vašima očima". Je to opravdu zajímavé, jak ze nějakého sci-fi seriálu. Brýle mají spoustu dalších funkcí, jako je vyhledávání na Googlu, maily, smsky, hovory, tweety, atd.

Nicméně brýle mají i pár nedostatků. První taková drobnost je, že zatím pro ně existuje pouze několik aplikací. To se však čase jistě změní. Dále, jak již bylo řečeno, kvalita fotek není zrovna prvotřídní. To je ale také drobnost. Hlavní nevýhodu vidím v něčem jiném. Ano, je to baterie. Výdrž baterky je katastrofická. Plně nabité brýle vydrží jen pár hodin. Navíc se poměrně dost zahřívají, což není nic příjemného, obzvláště pokud je máte nasazené na hlavě. Ostatně si na přehřívání stěžují i samotné brýle, které během používání hlásí varování, že je potřeba je na chvíli přestat používat, aby vychladly.


Každopádně s Google Glass na hlavě zaujmete. Stačí se s nimi projít po ulici a lidé si vás začnou prohlížet a otáčet se za vámi. Někteří se naopak budou od vás odvracet a utíkat, abyste je náhodou nevyfotili. Najdou se i odvážlivci, kteří vás osloví a budou chtít vědět, co to máte, zda si to mohou vyzkoušet a kde se to dá koupit. V České republice zatím koupit nejdou, ale to by se mělo do letošních Vánoc změnit. Otázkou však stále zůstává cena, která pravděpodobně přesáhne 30 000 Kč. Dle mého názoru mají tyto futuristické brýle své místo v budoucnosti, ale mají před sebou ještě nemalý kus cesty. Překážku bych neviděl ve vychytání technických chyb, ale zda-li je přijme trh a sama společnost. 

čtvrtek 3. července 2014

Inženýr s červeným diplomem


Už jako malý kluk jsem snil o tom, že jednou ze mě bude promovaný inženýr jako můj táta. Budu pracovat v IT a vydělávat dostatek peněz, aby moje žena nemusela do práce a starala se jen o děti a domácnost. Základní školu jsem zvládl naprosto s přehledem a tudíž jsem se na střední školu dostal bez přijímaček. Díky mému technickému založení a poměrně jasné představě, co chci v životě dělat jsem si vybral obor Elektronické počítačové systémy na Střední průmyslové škole dopravní v Motole. Později jsem toho trochu litoval, neboť jsem na střední škole dosti zlenivěl. Skoro vůbec jsem se neučil a přesto jsem na škole vynikal. Odmaturoval jsem s vyznamenáním a šel na vysokou školu.



Chtěl jsem na ČVUT, ale protože na FEL (Fakulta elektrotechnická) šla většina mých spolužáků, řekl jsem si, že mám na víc a že půjdu na FJFI (Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská). Hned v prvním semestru jsem zjistil, že to bude mnohem těžší než jsem si původně myslel. Nebyl jsem zvyklý doma se učit, ale bez toho to prostě nešlo. Bakalářské studium mě tedy dalo hodně zabrat a byly časy, kdy jsem si říkal, že to asi nedostuduji. V magisterském studiu jsem si na studijní nároky dávno zvykl a díky oboru Aplikace softwarového inženýrství mě předměty vážně bavily. To mělo za následek lepší známky, a tak jsem získal prospěchové stipendium. Když pak přišly státní závěrečné zkoušky, nebylo divu, že jsem opět odcházel s vyznamenáním.

Fakt, že jsem dokončil vysokou školu s červeným diplomem jsem si ale nechal pro sebe, jako takové malé překvapení pro přátelé a rodinu na promoci. Aby toho překvapení nebylo málo, oslovili mě ze studijního oddělení, zda bych na promoci, jako zástupce studentů, nepřečetl promoční slib. Přikývl jsem a opět si to nechal pro sebe, aby byla moje promoce jedno velké překvapení.


Překvapení se mi povedlo utajit až do promoce, a tak si to moje rodina a přátelé užili. Byla to krásná tečka za mým studentským životem. Když se nad tím zamyslím, tak mě to trochu děsí, protože tou tečkou skončila velká kapitola mého života. Teď přichází něco nového a neznámého. Budu úspěšný i v pracovním životě? Při škole jsem již trochu pracoval, ale nebylo to nic náročného a nevyžadovalo to příliš velkou míru zodpovědnosti. Pracovat na plný úvazek v mém oboru bude jiné. Navíc neustále slýchávám, jak velká je nezaměstnanost, a jak je těžké najít si práci.

Budoucnost mám před sebou, tak uvidíme, jak se mi povede, zda si najdu rychle práci, zda mě bude bavit a jestli budu vydělávat tolik, abych se nemusel omezovat a nakupovat jen ve slevách a zda budu mít dostatek volného času na mé koníčky, jako je třeba kouzlení ;o) 

pondělí 10. března 2014

Blackpool


Vydal jsem se letos spolu s kamarády kouzelníky na kouzelnický festival do Blackpoolu. Zprvu jsem váhal, zda vůbec jet. Naposledy jsem totiž v Blackpoolu byl na mistrovství světa, a tak jsem se trochu bál, že letošní 62. ročník mě nijak zvlášť neoslní. Teď se trochu stydím, že mě tahle myšlenka jen napadla. Bylo to totiž opět velkolepé. Kam se na to hrabou naše české festivaly.

Už jen samotná cesta bylo dobrodružství samo o sobě. Ve vlaku jsme se seznámili s kouzelníky z Polska. Začali jsme se předhánět kdo umí jaké kouzla, triky a složité hmaty. Cesta se rázem stala zábavnější a ubíhala velice rychle. Když jsem konečně dorazili do Blackpoolu na hotel, byla už hluboká noc.


Druhý den ale začalo to pravé, proč jsem se do Blackpoolu vydal. Mezinárodní účast, kouzla dýchají všude ze všech stran a všichni chtějí sdílet své hmaty, rutiny, kouzla. Žádná konkurence, jen společná láska k magii. Semináře hvězdných kouzelníků jako je Jeff McBride, Shoot Ogawa, Daryl, Patrick Redford, Rocco, Rick Merrill, Tabary, Jay Sankey, Hayashi, Paul Gertner, Valerie, Henry Evans, Jordan Gomez, Woody Aragon, Boris Wild, Dan Garrett, John Archer, Mathieu Bich, Oscar Munoz a mnoho dalších.


Pokud jste zrovna nehltali nějaký ze seminářů mohli jste navštívit prodejce a pořídit si něco nového do svého repertoáru. Jenom projít všechny stánky bylo skoro na celý den. Nejhorší bylo ale to rozhodování co si pořídit. Všechno co se vám líbí koupit nemůžete. Zaprvé by na to padlo asi několik výplat neboť vybírat máte zcela jistě z čeho a za druhé by se to stejně všechno nevešlo do kufru. Někteří na to šli chytře a kouzlo si u prodejců jen omrkli, poznamenali pod jakým názvem to hledat, a pak v pohodlí domova hledali na internetu jestli by se to v nějakém e-shopu nedalo pořídit přeci jen levněji.



Co jiného zmínit na závěr než galavečer. Přestože jsem moderátorovi, mentalistům a stand-up commedy kouzelníkům ne vždy plně nerozuměl (postrádám dokonalou znalost angličtiny a britský smysl pro humor), byl jsem nakonec uchvácen a večer si užil. Nad manipulacemi a iluzemi, které jsem tam viděl se mi tají dech ještě teď. Příště bych jel zase a doporučuji každému, kdo jen trochu kouzlům a magii propadl, aby neváhal a nějaký zahraniční kouzelnický festival také navštívil. Stojí to totiž za to!


neděle 29. září 2013

Poslední první školní den?

Prázdniny skončily a v pondělí 23. září byl můj první školní den. Měl jsem to odpoledne jen jednu přednášku, takže moc náročný nebyl. Nicméně jsem musel ráno brzy vstávat, neboť jsem začal pracovat. Ano, od září jsem oficiálně zaměstnancem. Sice jen s částečným úvazkem (20 h / týdně), ale i to se počítá. K tomu se dostaneme více později. Teď zpátky ke škole.

Všechno jde podle plánu. Výzkumný úkol jsem odevzdal a obhájil (mohu se i pyšnit známkou A), všechny povinné zkoušky z prváku magisterského studia úspěšně složeny, nějaké ty volitelné abych měl dost kreditů a dokonce i většinu povinných zkoušek z druháku. To nejlepší až na konec. Mám průměr známek lepší jak 1,5 a to znamená prospěchové stipendium.

Nic mi tedy nebrání a vypadá to nadějně, že tento školní rok bude můj poslední. Tím myslím úplně poslední. Pak už žádná škola, žádné studium a jen práce. Takže můj poslední první školí den je asi za mnou. Nezní to moc jistě, že? To bude tím, že vím, co mě ještě čeká. Nejtěžší zkouška, napsat diplomovou práci, obhájit ji a samozřejmě státnice. K tomu všemu ještě potřebuji získat 10 kreditů na volitelných předmětech. Výzva přijata!

Abych to neměl tak "jednoduché", tak mi ve čtvrtek 26. září bylo 26 let. To znamená, že i přestože jsem pořád studentem, studentské výhody nemám. Takže např. čtvrtletní kupón na tramvajenku mě už nestojí 720,- Kč ale 1480,- Kč. Další ztracená výhoda je zdravotní pojištění placené státem. Nyní si ho musím platit sám. To je právě ten důvod, proč jsem začal pracovat. Jako vše i pracovní poměr má své výhody a nevýhody. Nevýhoda je podstatná ztráta času, který bych mohl věnovat studiu. Výhody však převažují: zdravotní a sociální pojištění, zvětší se můj finanční příjem a budu mít po škole už nějakou praxi.

Co myslíte? Zvládnu to všechno? Studovat, pracovat a v červnu udělat státnice? Já v to věřím, přestože do toho všeho jsem kouzlení nenechal, 2x týdně chodím ráno na angličtinu a 1x týdně večer na ruštinu ;-)