Oslava 15 let KIM - clubu Praha

Víte, kdy si nejvíc uvědomím, jak ten čas rychle letí? Vždy, když je výročí, narozeniny nebo nějaká jiná oslava. Přijde mi to relativně nedávno, co náš kouzelnický klub oslavil 10 let od znovuzaložení. Nechce se mi ani věřit, že letos je to 15 let! Kam se těch pět let tak rychle podělo? Na tuto otázku mi odpověděli až fotky, které se na naší oslově promítaly před začátkem vystoupení. Ale to bych předbíhal a začnu hezky od začátku.

Je odpoledne, pár hodin před začátkem oslavy a já pospíchám z práce domů. Musím si vzít notebook, převléct se a hlavně nezapomenout na to nejdůležitější – kouzla. Přitom přemýšlím, jaké to asi večer bude. Začínám mít drobnou trému a obavy. Dopadne dnes večer vše podle představ? Když dorazím domů, nahodím tematické tričko s kartou, sako, popadnu notebook, zkontroluji kouzla a zjistím, že jedno, to nejlepší, není na svém obvyklém místě a chybí. Prohrabuji všechny šuplíky, poličky a začínám být zoufalý. Když už to pomalu chci vzdát, kouzlo zahlédnu ve vitríně. Oči se mi rozzáří, nálada opět stoupne a já frčím směr Novotného lávka.

Dorazil jsem v půl šesté a jen jsem žasnul. Projekce, zvuk i notebook byli řádně připraveny, sál i technické zázemí naprosto parádní. Vše si na prvotřídně připraveném notebooku hned zkouším. Náš pan předseda Jaroslav Kunc je na sále přítomen již o pět hodin přede mnou a vše zajistil. Stačí tedy jen spustit prezentaci našich fotek, kterou Honzík Komberec znamenitě připravil. Jedním okem pozoruji na velkém plátně fotky a je mi konečně jasné, kam se těch pět let podělo. Druhým okem pak zaznamenávám příchod prvních diváků. V zákulisí mezitím vrcholí přípravy. Je to krásné pozorovat, to co předchází kouzlům na jevišti.

15 let KIM – clubu Praha

A je to tady. Sedmá hodina a oficiální začátek naší oslavy. Světla v sále pomalu zhasínají, ale jen na chvíli, aby se rozsvítily záře reflektorů a na jeviště přišel ten nejdůležitější. Ten, díky komu vůbec existujeme. Náš pan předseda Jaroslav Kunc. S úsměvem na tváři vítá diváky a na jeviště zve všechny členy KIM – clubu Praha a samozřejmě i adepty. Hned po společné fotce začíná jako první na jevišti Ray Salman. Připravil si kouzlo s gilotinou. Publikum se skvěle bavilo, jen pomocnici z řad diváků hrůzou tuhla krev v žilách. O ruku nepřišla, a tak mohla v klidu na závěr zatleskat. Jako druhý šel na řadu Martin Kellman, který si připravil kouzlo s provazy, a poté pobavil publikum kelímky, z kterých zázračně zmizela voda, a tak všichni zůstali v suchu. Jako třetí v pořadí se na pódiu objevil Damian Odess-Gillett. Hned v úvodu diváky překvapil, když vyndal z obálky skleničku. Dalším překvapením bylo jeho kloboučnické kouzlo. Ilusionista Jiří Marek spolu s asistentkou ukázali rychlou a svižnou výměnu šatníku a elegantní únik z ocelové konstrukce. Ondra Pšenička nezklamal a šokoval opravdovým kouzlem, kdy imaginární kartu kolektivně vybranou diváky objevil v balíčku karet, uvězněném ve skleněné lahvi. Nakonec vystoupil trapnomág Richard Nedvěd, jehož představení lze těžko specifikovat. Salvy smíchu diváků v sále a slzy smíchu v očí hovoří za vše.

Tím ale večer zdaleka neskončil. Ba naopak, ta pravá nostalgická atmosféra nastala, když se i ostatní členové rozutekli přímo ke stolům diváků. Zde probíhala kouzla přímo před zraky dychtivého publika, které se nechalo okouzlit až do pozdních večerních hodin. Já osobně kouzlil až do vyčerpání sil a sál opustil s posledními diváky až po půlnoci.

Moje novoroční předsevzetí na rok 2015

Zbývá posledních pár chvil a rok 2014 definitivně skončí. Než ale pozvednu skleničku a s prvními sekundami nového roku si v duchu řeknu všechna svá novoroční předsevzetí, zamyslím se, co jsem si to vlastně dal za předsevzetí před rokem.

Abych pravdu řekl, vím, že pokud chce člověk něco změnit, musí se změnou začít hned a nic neodkládat. Také vím, že pro začátek je lepší si stanovit lehčeji dosažitelné cíle než drastické změny. Takže na rok 2014 jsem si předsevzal, že dodělám školu, najdu si novou práci v oboru, která mě bude bavit a jako každý rok, že se budu více učit a pracovat na mé angličtině, která mi již mnoho let připadá, že je na příšerné úrovni.

Teď je ta správná doba tyto předsevzetí vyhodnotit. Takže hezky popořadě jak to letos probíhalo. Diplomka dopsaná, odevzdaná, obhájená. Státnice s vyznamenáním, titul inženýr, červený diplom. Nástup do práce na pozici programátora, super kolektiv, možnost pracovat z domova. Co se týče toho učení, není to žádná sláva, ale na státnice jsem se naučil a školu dodělal. Na angličtině jsem také pracoval a nepatrné zlepšení pociťuji. Nicméně zde vidím stále velké rezervy a je třeba stanovit si nějaké měřitelné cíle.

Konečně se tedy dostáváme k tomu podstatnému. Začneme tedy s předsevzetím na rok 2015 tradičně angličtinou. Abych to mohl nějak lépe měřit a kdokoli si mohl ověřit, jak to plním, tak mé pokroky a aktivitu můžete sledovat na Duolingo pod přezdívkou MagogCZ. Ještě by to chtělo cíl – FCE (First Certificate in English). Bude to pro mě výzva, ale je to nutné. Teď si asi říkáte, že na takové úrovni je každý vysokoškolák, ba dokonce maturant. Ano, jsem si toho vědom, a právě proto s tím chci něco dělat.

Další předsevzetí je naučit se psát všemi deseti. Píšu poměrně rychle, ale mám oči přilepené na klávesnici a není to prostě tak cool. Navíc, když vidím v práci, jak efektivní jsou kolegové, kteří píší všemi deseti naprosto přirozeně a poslepu.

No a poslední předsevzetí je trochu více se hýbat. Všude jezdím autem nebo sedím u počítače, a to není dobré. Takže od zítřka více pohybu. Chtělo by to zpevnit břicho a alespoň jednou týdně nějaký sport (běh, kolo, brusle, plavání, snowboard).

Na shledanou v novém roce!