Je odpoledne, pár hodin před začátkem oslavy a já pospíchám z práce domů. Musím si vzít notebook, převléct se a hlavně nezapomenout na to nejdůležitější – kouzla. Přitom přemýšlím, jaké to asi večer bude. Začínám mít drobnou trému a obavy. Dopadne dnes večer vše podle představ? Když dorazím domů, nahodím tematické tričko s kartou, sako, popadnu notebook, zkontroluji kouzla a zjistím, že jedno, to nejlepší, není na svém obvyklém místě a chybí. Prohrabuji všechny šuplíky, poličky a začínám být zoufalý. Když už to pomalu chci vzdát, kouzlo zahlédnu ve vitríně. Oči se mi rozzáří, nálada opět stoupne a já frčím směr Novotného lávka.
Dorazil jsem v půl šesté a jen jsem žasnul. Projekce, zvuk i notebook byli řádně připraveny, sál i technické zázemí naprosto parádní. Vše si na prvotřídně připraveném notebooku hned zkouším. Náš pan předseda Jaroslav Kunc je na sále přítomen již o pět hodin přede mnou a vše zajistil. Stačí tedy jen spustit prezentaci našich fotek, kterou Honzík Komberec znamenitě připravil. Jedním okem pozoruji na velkém plátně fotky a je mi konečně jasné, kam se těch pět let podělo. Druhým okem pak zaznamenávám příchod prvních diváků. V zákulisí mezitím vrcholí přípravy. Je to krásné pozorovat, to co předchází kouzlům na jevišti.
 |
| 15 let KIM – clubu Praha |
A je to tady. Sedmá hodina a oficiální začátek naší oslavy. Světla v sále pomalu zhasínají, ale jen na chvíli, aby se rozsvítily záře reflektorů a na jeviště přišel ten nejdůležitější. Ten, díky komu vůbec existujeme. Náš pan předseda Jaroslav Kunc. S úsměvem na tváři vítá diváky a na jeviště zve všechny členy KIM – clubu Praha a samozřejmě i adepty. Hned po společné fotce začíná jako první na jevišti Ray Salman. Připravil si kouzlo s gilotinou. Publikum se skvěle bavilo, jen pomocnici z řad diváků hrůzou tuhla krev v žilách. O ruku nepřišla, a tak mohla v klidu na závěr zatleskat. Jako druhý šel na řadu Martin Kellman, který si připravil kouzlo s provazy, a poté pobavil publikum kelímky, z kterých zázračně zmizela voda, a tak všichni zůstali v suchu. Jako třetí v pořadí se na pódiu objevil Damian Odess-Gillett. Hned v úvodu diváky překvapil, když vyndal z obálky skleničku. Dalším překvapením bylo jeho kloboučnické kouzlo. Ilusionista Jiří Marek spolu s asistentkou ukázali rychlou a svižnou výměnu šatníku a elegantní únik z ocelové konstrukce. Ondra Pšenička nezklamal a šokoval opravdovým kouzlem, kdy imaginární kartu kolektivně vybranou diváky objevil v balíčku karet, uvězněném ve skleněné lahvi. Nakonec vystoupil trapnomág Richard Nedvěd, jehož představení lze těžko specifikovat. Salvy smíchu diváků v sále a slzy smíchu v očí hovoří za vše.
Tím ale večer zdaleka neskončil. Ba naopak, ta pravá nostalgická atmosféra nastala, když se i ostatní členové rozutekli přímo ke stolům diváků. Zde probíhala kouzla přímo před zraky dychtivého publika, které se nechalo okouzlit až do pozdních večerních hodin. Já osobně kouzlil až do vyčerpání sil a sál opustil s posledními diváky až po půlnoci.
