"ok glass"

O chytrých brýlích Google Glass slyšel už snad každý, ale jen málokdo měl to štěstí si je byť i jen na chvíli vyzkoušet. Já to štěstí měl. Patřím mezi tu hrstku lidí, co se k nim dostalo a mohlo si je vyzkoušet ještě dřív, než budou v prodeji v České republice. Dokonce jsem si je propojil se svým Google účtem, a tak jsem si funkce, které brýle umožňují, mohl plně vyzkoušet a podrobně prozkoumat. Dříve než ale začnu popisovat, jak jsou úžasné, měl bych asi říct, co jsou vlastně vůbec zač. Glass jsou brýle s průhledným displejem, které jsou vyvíjeny společností Google. Zobrazují pomocí displeje uživateli informace, které mohou získat z internetu prostřednictvím hlasových příkazů v přirozeném jazyce. I když obroučky v současné době nejsou opatřeny čočkami, v budoucnu se s touto možností počítá. Brýle kromě displeje mají Bluetooth, Wi-Fi, GPS, akcelerometry, kompas, detektor nasazení touchpad a kdo ví co ještě. 

Co jistě nesmím opomenout je kamera, která je umístěna vedle displeje nad pravým okem a umožňuje uživateli pořídit fotografii mrknutím oka. Když píšu mrknutím oka, tak to myslím doslova - v brýlích jde tato funkcionalita nastavit, a tak pro pořízení snímku opravdu stačí jen mrknout pravým okem. Brýle můžete ale ovládat i pomocí hlasových příkazů nebo pomocí touchpadu. K dispozici je i tlačítko pro focení, které když podržíte, tak brýle začnou natáčet video. Co se týče kvality fotek, nečekejte žádné zázraky. Pro běžnou potřebu je 5 megapixelový fotoaparát dostatečný a pro zachycení okamžiku je to často lepší a hlavně rychlejší než vytáhnout mobil. Fotky a videa pořízené brýlemi se automaticky zálohují na Google+, podobně, jako si to můžete nastavit na chytrém telefonu.

Výborná je zde navigace. Nevím, zda je to povolené při řízení auta, neboť brýle mohou odvádět pozornost, ale třeba při jízdě na kole bych si to představit dovedl. Co určitě také musíte jako jednou z prvních věcí vyzkoušet je Hangout, kdy dotyčnou osobu vidíte přímo před sebou. Druhá strana pak vidí "vašima očima". Je to opravdu zajímavé, jak ze nějakého sci-fi seriálu. Brýle mají spoustu dalších funkcí, jako je vyhledávání na Googlu, maily, smsky, hovory, tweety, atd.

Nicméně brýle mají i pár nedostatků. První taková drobnost je, že zatím pro ně existuje pouze několik aplikací. To se však čase jistě změní. Dále, jak již bylo řečeno, kvalita fotek není zrovna prvotřídní. To je ale také drobnost. Hlavní nevýhodu vidím v něčem jiném. Ano, je to baterie. Výdrž baterky je katastrofická. Plně nabité brýle vydrží jen pár hodin. Navíc se poměrně dost zahřívají, což není nic příjemného, obzvláště pokud je máte nasazené na hlavě. Ostatně si na přehřívání stěžují i samotné brýle, které během používání hlásí varování, že je potřeba je na chvíli přestat používat, aby vychladly.

Každopádně s Google Glass na hlavě zaujmete. Stačí se s nimi projít po ulici a lidé si vás začnou prohlížet a otáčet se za vámi. Někteří se naopak budou od vás odvracet a utíkat, abyste je náhodou nevyfotili. Najdou se i odvážlivci, kteří vás osloví a budou chtít vědět, co to máte, zda si to mohou vyzkoušet a kde se to dá koupit. V České republice zatím koupit nejdou, ale to by se mělo do letošních Vánoc změnit. Otázkou však stále zůstává cena, která pravděpodobně přesáhne 30 000 Kč. Dle mého názoru mají tyto futuristické brýle své místo v budoucnosti, ale mají před sebou ještě nemalý kus cesty. Překážku bych neviděl ve vychytání technických chyb, ale zda-li je přijme trh a sama společnost. 

Inženýr s červeným diplomem

Už jako malý kluk jsem snil o tom, že jednou ze mě bude promovaný inženýr jako můj táta. Budu pracovat v IT a vydělávat dostatek peněz, aby moje žena nemusela do práce a starala se jen o děti a domácnost. Základní školu jsem zvládl naprosto s přehledem a tudíž jsem se na střední školu dostal bez přijímaček. Díky mému technickému založení a poměrně jasné představě, co chci v životě dělat jsem si vybral obor Elektronické počítačové systémy na Střední průmyslové škole dopravní v Motole. Později jsem toho trochu litoval, neboť jsem na střední škole dosti zlenivěl. Skoro vůbec jsem se neučil a přesto jsem na škole vynikal. Odmaturoval jsem s vyznamenáním a šel na vysokou školu.

Chtěl jsem na ČVUT, ale protože na FEL (Fakulta elektrotechnická) šla většina mých spolužáků, řekl jsem si, že mám na víc a že půjdu na FJFI (Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská). Hned v prvním semestru jsem zjistil, že to bude mnohem těžší než jsem si původně myslel. Nebyl jsem zvyklý doma se učit, ale bez toho to prostě nešlo. Bakalářské studium mě tedy dalo hodně zabrat a byly časy, kdy jsem si říkal, že to asi nedostuduji. V magisterském studiu jsem si na studijní nároky dávno zvykl a díky oboru Aplikace softwarového inženýrství mě předměty vážně bavily. To mělo za následek lepší známky, a tak jsem získal prospěchové stipendium. Když pak přišly státní závěrečné zkoušky, nebylo divu, že jsem opět odcházel s vyznamenáním.

Fakt, že jsem dokončil vysokou školu s červeným diplomem jsem si ale nechal pro sebe, jako takové malé překvapení pro přátelé a rodinu na promoci. Aby toho překvapení nebylo málo, oslovili mě ze studijního oddělení, zda bych na promoci, jako zástupce studentů, nepřečetl promoční slib. Přikývl jsem a opět si to nechal pro sebe, aby byla moje promoce jedno velké překvapení.

Překvapení se mi povedlo utajit až do promoce, a tak si to moje rodina a přátelé užili. Byla to krásná tečka za mým studentským životem. Když se nad tím zamyslím, tak mě to trochu děsí, protože tou tečkou skončila velká kapitola mého života. Teď přichází něco nového a neznámého. Budu úspěšný i v pracovním životě? Při škole jsem již trochu pracoval, ale nebylo to nic náročného a nevyžadovalo to příliš velkou míru zodpovědnosti. Pracovat na plný úvazek v mém oboru bude jiné. Navíc neustále slýchávám, jak velká je nezaměstnanost, a jak je těžké najít si práci.

Budoucnost mám před sebou, tak uvidíme, jak se mi povede, zda si najdu rychle práci, zda mě bude bavit a jestli budu vydělávat tolik, abych se nemusel omezovat a nakupovat jen ve slevách a zda budu mít dostatek volného času na mé koníčky, jako je třeba kouzlení ;o) 

Blackpool

Vydal jsem se letos spolu s kamarády kouzelníky na kouzelnický festival do Blackpoolu. Zprvu jsem váhal, zda vůbec jet. Naposledy jsem totiž v Blackpoolu byl na mistrovství světa, a tak jsem se trochu bál, že letošní 62. ročník mě nijak zvlášť neoslní. Teď se trochu stydím, že mě tahle myšlenka jen napadla. Bylo to totiž opět velkolepé. Kam se na to hrabou naše české festivaly.

Už jen samotná cesta bylo dobrodružství samo o sobě. Ve vlaku jsme se seznámili s kouzelníky z Polska. Začali jsme se předhánět kdo umí jaké kouzla, triky a složité hmaty. Cesta se rázem stala zábavnější a ubíhala velice rychle. Když jsem konečně dorazili do Blackpoolu na hotel, byla už hluboká noc.

Druhý den ale začalo to pravé, proč jsem se do Blackpoolu vydal. Mezinárodní účast, kouzla dýchají všude ze všech stran a všichni chtějí sdílet své hmaty, rutiny, kouzla. Žádná konkurence, jen společná láska k magii. Semináře hvězdných kouzelníků jako je Jeff McBride, Shoot Ogawa, Daryl, Patrick Redford, Rocco, Rick Merrill, Tabary, Jay Sankey, Hayashi, Paul Gertner, Valerie, Henry Evans, Jordan Gomez, Woody Aragon, Boris Wild, Dan Garrett, John Archer, Mathieu Bich, Oscar Munoz a mnoho dalších.

Pokud jste zrovna nehltali nějaký ze seminářů mohli jste navštívit prodejce a pořídit si něco nového do svého repertoáru. Jenom projít všechny stánky bylo skoro na celý den. Nejhorší bylo ale to rozhodování co si pořídit. Všechno co se vám líbí koupit nemůžete. Zaprvé by na to padlo asi několik výplat neboť vybírat máte zcela jistě z čeho a za druhé by se to stejně všechno nevešlo do kufru. Někteří na to šli chytře a kouzlo si u prodejců jen omrkli, poznamenali pod jakým názvem to hledat, a pak v pohodlí domova hledali na internetu jestli by se to v nějakém e-shopu nedalo pořídit přeci jen levněji.

Co jiného zmínit na závěr než galavečer. Přestože jsem moderátorovi, mentalistům a stand-up commedy kouzelníkům ne vždy plně nerozuměl (postrádám dokonalou znalost angličtiny a britský smysl pro humor), byl jsem nakonec uchvácen a večer si užil. Nad manipulacemi a iluzemi, které jsem tam viděl se mi tají dech ještě teď. Příště bych jel zase a doporučuji každému, kdo jen trochu kouzlům a magii propadl, aby neváhal a nějaký zahraniční kouzelnický festival také navštívil. Stojí to totiž za to!