čtvrtek 3. července 2014

Inženýr s červeným diplomem


Už jako malý kluk jsem snil o tom, že jednou ze mě bude promovaný inženýr jako můj táta. Budu pracovat v IT a vydělávat dostatek peněz, aby moje žena nemusela do práce a starala se jen o děti a domácnost. Základní školu jsem zvládl naprosto s přehledem a tudíž jsem se na střední školu dostal bez přijímaček. Díky mému technickému založení a poměrně jasné představě, co chci v životě dělat jsem si vybral obor Elektronické počítačové systémy na Střední průmyslové škole dopravní v Motole. Později jsem toho trochu litoval, neboť jsem na střední škole dosti zlenivěl. Skoro vůbec jsem se neučil a přesto jsem na škole vynikal. Odmaturoval jsem s vyznamenáním a šel na vysokou školu.



Chtěl jsem na ČVUT, ale protože na FEL (Fakulta elektrotechnická) šla většina mých spolužáků, řekl jsem si, že mám na víc a že půjdu na FJFI (Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská). Hned v prvním semestru jsem zjistil, že to bude mnohem těžší než jsem si původně myslel. Nebyl jsem zvyklý doma se učit, ale bez toho to prostě nešlo. Bakalářské studium mě tedy dalo hodně zabrat a byly časy, kdy jsem si říkal, že to asi nedostuduji. V magisterském studiu jsem si na studijní nároky dávno zvykl a díky oboru Aplikace softwarového inženýrství mě předměty vážně bavily. To mělo za následek lepší známky, a tak jsem získal prospěchové stipendium. Když pak přišly státní závěrečné zkoušky, nebylo divu, že jsem opět odcházel s vyznamenáním.

Fakt, že jsem dokončil vysokou školu s červeným diplomem jsem si ale nechal pro sebe, jako takové malé překvapení pro přátelé a rodinu na promoci. Aby toho překvapení nebylo málo, oslovili mě ze studijního oddělení, zda bych na promoci, jako zástupce studentů, nepřečetl promoční slib. Přikývl jsem a opět si to nechal pro sebe, aby byla moje promoce jedno velké překvapení.


Překvapení se mi povedlo utajit až do promoce, a tak si to moje rodina a přátelé užili. Byla to krásná tečka za mým studentským životem. Když se nad tím zamyslím, tak mě to trochu děsí, protože tou tečkou skončila velká kapitola mého života. Teď přichází něco nového a neznámého. Budu úspěšný i v pracovním životě? Při škole jsem již trochu pracoval, ale nebylo to nic náročného a nevyžadovalo to příliš velkou míru zodpovědnosti. Pracovat na plný úvazek v mém oboru bude jiné. Navíc neustále slýchávám, jak velká je nezaměstnanost, a jak je těžké najít si práci.

Budoucnost mám před sebou, tak uvidíme, jak se mi povede, zda si najdu rychle práci, zda mě bude bavit a jestli budu vydělávat tolik, abych se nemusel omezovat a nakupovat jen ve slevách a zda budu mít dostatek volného času na mé koníčky, jako je třeba kouzlení ;o)